Telefonát, který jsem málem odmítl Přes třináct let působím na trhu jako lektor. Učím jednotlivce, kteří se chtějí stát filmaři, a školím firmy, které si chtějí vyrábět a distribuovat vlastní obsah. Jeden z mých bývalých studentů nemohl přijet na natáčení, a tak mě doporučil producentovi a režisérovi Honzovi Zavazalovi. Honza je moderátorem jezdeckého póla a školí tento sport po celém světě. Je to mimořádně zajímavá osobnost. Zavolal mi, jestli bych nedělal B-kameru na zámku Karlova Koruna, kde se měl konat parforsní hon. Rychle jsem odmítl, protože služby B-kameramana na jednorázové natáčení nenabízím, a slíbil, že mu zkusím doporučit někoho jiného. Zároveň jsem si ale vyslechl, co má na srdci, a zaujalo mě to.

Parforsní hony patří k historii České republiky a můžeme na ně být hrdí. Z tohoto šlechtického sportu vznikla i Velká pardubická, kterou sledují přes tři miliony diváků živě na České televizi. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na dětství na vesnici. Jako kluk jsem s úžasem sledoval podzimní Hubertovy jízdy nebo jsem si hrál s kamarády „hon na babu“ – legendárního jelena, kterého jezdci jen na oko naháněli, aby se pak v klidu a bezpečí vrátil zpátky do své ohrady. Byla v tom zvláštní noblesa a úcta ke zvířeti. Začal jsem přemýšlet, jaký by to byl zážitek točit koně v krajině, psy a jezdce v kostýmech v podzimním listí, protože hon se konal 11. října.

Naše produkce se navíc historii věnuje dlouhodobě. Tehdy jsme už měli za sebou první rok našeho autorského celovečerního dokumentu Krkonoše: Cesty Vlachů, desítky krátkých dokumentů s pamětníky i dokument o šermu pro Warhorse Studios Fechtbuch: The Real Swordfighting behind Kingdom Come. Zavolal jsem Honzovi zpátky, že to vezmu, ale že mu kromě B-kamery můžu nabídnout víc. Například dron se třemi objektivy, se kterým můžu točit koně z dálky, dynamicky a bez ohrožení kohokoliv.

Italská kavárna v Praze Sešli jsme se v Praze a Honza mi začal vyprávět všechno, co se odehrává na pozadí. Rychle jsem pochopil, že je to nadšenec, který umí nadšení přenášet na ostatní. Nadchlo mě to natolik, že jsem mu řekl, že nechápu, proč z toho má být jen krátký film, který skončí na YouTube s pár tisíci zhlédnutí. Je to nosné téma, zajímavé historicky a zároveň skvělé pro audiovizuální zážitek: pohled ze sedla, jízda krajinou, zámky. To všechno lidi po celém světě zajímá. Navrhl jsem celovečerní film. Ukázal jsem mu ukázku z Krkonoš a vysvětlil náš přístup. Moje žena Denisa, která je režisérkou nebo spolurežisérkou našich dokumentů, se vždy ponoří hluboko do tématu. Chodí do archivů, studuje, přečte hromadu knih a stane se doslova odbornicí. Je vystudovaná novinářka a dokumentaristika ji naplňuje, takže umí rychle poskládat smysluplnou osu, která diváka baví a zároveň má přesah. Já se z toho pak snažím udělat biják. Něco, co nebaví jen „seniory u večerního programu“, ale i mladé lidi, tedy mainstreamový dokument. Kariéru jsem začínal jako hlavní kameraman se sklonem k uměleckému vizuálu a každý záběr beru jako malíř své plátno. Takhle se doplňujeme. Rovnou jsem Honzovi nastínil možnosti distribuce v kinech, v televizi i prodeje na VOD platformy a dal mu střízlivý odhad možných příjmů. Poděkoval a řekl, že si to promyslí.

B-kamera, která točila jako A-kamera Když jsem pak na hon přijel jako B-kamera, bral jsem to velmi pečlivě. Díval jsem se tam, kam se nedívala hlavní kamera, ale hledal jsem umělecké úhly a detaily, které by doplnily příběh. Nahrával jsem i zvuk na profesionální mikrofony, aby šlo použít dialogy a monology. Točil jsem, jako bych tam byl sám, aby se z materiálu dal sestříhat aspoň krátký příběh. Nalétal jsem obrovské množství materiálu dronem, a když se ke mně blížila smečka s jezdci, bral jsem do ruky kameru. Na konci dne jsem u guláše říkal hlavnímu kameramanovi, že tenhle projekt bych nerad opustil, a dělal si legraci, že až producent uvidí moje záběry, bude plakat štěstím. Práci neberu jen jako práci, ale jako poslání.

Film na klíč Po předání záběrů a faktury chvíli trvalo, než se Honza ozval s tím, že by se rád sešel i s mou ženou. Přijel za námi do Trutnova, probrali jsme všechny směry, kam téma parforsních honů sahá, a dohodli se, že do toho půjdeme. Honza zůstal producentem tedy ředitelem projektu a průvodcem filmu. To jsme ocenili, protože je nesmírně zajímavý, na koních jezdí dlouho, nemá šlechtické kořeny a jeho nadšení dalo filmu něco navíc. Denisa převzala režii a produkci, na které se díky Honzovým kontaktům podíleli společně. Já jsem převzal roli filmaře. Kdybych se označil jen za kameramana, lhal bych: řeším i zvuk a částečně režii, tedy volbu záběrů a prostředí.

Rok natáčení Film jsme natáčeli přes rok, celkem patnáct natáčecích dní. Posledním dnem, který nás čeká je Velká pardubická. Máme záběry z honů na podzim, v zimě, kdy mrzlo a byla hustá mlha, i z léta.

Pracovali jsme s archivními materiály včetně VHS, navštívili archivy řady zámků a ve filmu vystupuje velké množství respondentů, z nichž každý má k tématu co říct. Ve střihu jsme strávili stovky hodin. Natáčení bylo občas akční. V zimě jsem trávil hodně času na korbě staršího SUV. Bylo to pohádkové, ale extrémní zima. Techniku se nebojím obětovat pro skvělý záběr, takže v mrazu a mlze jsem létal s dronem, až se motory téměř přetížily a začaly se zadrhávat. Přistál jsem jen tak tak. Šlo ale o let nad otevřenou loukou, takže nejhorší, co mohlo hrozit, byl pád na zmrzlou zem. Minimalistický štáb měl i další výhodu: mohli jsme klást intimnější otázky. Je rozdíl, když se na něco hlubokého ptáte ve třech lidech, nebo když jich stojí na place deset. Díky malému štábu si film mohl spolu se sponzory ufinancovat začínající producent, který ještě nikdy celovečerní film nedělal. A natáčení bylo „rodinné“, všude nás přijali vřele.

Česká i anglická verze Film jsme vyráběli česky i anglicky. Česky, protože jde o českou historii a věříme, že českému divákovi má co říct. Anglicky, protože téma je zajímavé i ve světě a z toho důvodu se dá i lépe prodat. V Anglii se dnes například diskutuje o úplném zákazu takzvaného trail huntingu, přestože jde zjednodušeně řečeno o velmi zajímavý larp. Při našich honech se netýrá žádné zvíře, koně i psi se na ně těší a jízda krajinou je pro ně přirozená. Na tuto tradici se navíc váže řada pracovních míst. Film naše produkce vyrobila na klíč. Pokud byste ho chtěli licencovat pro promítání, obraťte se na nás, rádi vás spojíme s producentem.