Proč jsem začal Když mi bylo čtyřiadvacet, produkce Špetlafilm ještě neexistovala. Točil jsem motivační sportovní videa a hudební klipy s miliony zhlédnutí, ale vždycky jsem chtěl dělat ve filmu. Chtěl jsem být hlavním kameramanem. Psal jsem scénáře, které se líbily investorům, ale externí produkce, které si je braly pod křídla, je nakonec pokaždé nedotáhly. Ztrácel jsem obrovské množství času a byl frustrovaný. Řekl jsem si, že když už točím sportovní motivační videa, můžu natočit i celovečerní film se sportovci, které jsem částečně znal.

Z krátkého filmu celovečerní Původně jsem chtěl autorský film na patnáct, maximálně pětadvacet minut. Na Startovači jsem vybral zhruba patnáct tisíc korun a investoval je do zvukového vybavení. Točil jsem na půjčenou kameru Red Epic, tehdy techniku v hodnotě milionů. Fotoaparáty se filmovým kamerám obrazem ještě zdaleka nepřibližovaly. Myšlenkou jsem ale nadchl příliš mnoho lidí. Přibral jsem svou tehdejší přítelkyni a dnešní ženu Denisu, se kterou dnes vedeme produkci. Ozývali se lidé, že znají sportovce a domluví je. Jedním z nich byl koproducent Patrik Semmelbauer, který domluvil freestyle motokrosaře Martina Krátkého a Libora Podmola, který tehdy ještě nejezdil Dakar. Našli jsme sponzory a film jsme měli točit dva roky. Většina sportovců ale byla stejně jako my kolem dvaceti, procházeli vývojem a měnili názory. Přišla i zranění, například Adam Rossi si utrhl biceps. Natáčení se tak protáhlo na tři roky (2012 až 2015).

Bez peněz, ale s nápadem Peníze chyběly. Po republice jsem jezdil vlakem, na hotely nebylo, a tak jsem často spal na nádražních lavicích a čekal na další spoj. Když se večer nádraží zavírala, čekal jsem venku. Produkční hodnotu ale zvedlo to, že mi sportovci sehnali a pomohli licencovat záběry z celého světa: z USA, Číny, Jižní Koreje, Velké Británie, Švýcarska, Španělska, Francie a Slovenska. Bezdrátové zvukové systémy tehdy stály jmění a já se zvukem teprve začínal. Vyřešili jsme to tak, že sportovce většinou nevidíme mluvit, ale slyšíme jejich vnitřní hlasy, to, co se v nich odehrává. Točil jsem je na ruční reportážní rekordér a pro lepší akustiku je přikrýval dekou. Stejně tak jsme natočili úvodní voiceover s hercem Jiřím Nebenführem v jeho kavárně. Studio bylo finančně mimo naše možnosti. Když jsme něco vydělali, kupovali jsme novou techniku, aby byl film co nejlepší. Profesionální filmovou kameru jsem si nemohl půjčovat pořád, den stál hodně a k tomu cesta a odpovědnost.

Hudba na míru Filmový skladatel Karol Antonín nám složil hudbu na míru. To doporučuju každému producentovi. Hudba z knihovny stojí zlomek, ale originální hudba reaguje přesně na emoce, nemusíte jí přizpůsobovat střih a nikde jinde nezazní. Spousta diváků se pak ptala na soundtrack. Kapela ERA nám navíc složila skladbu v kombinaci rocku a rapu, takový český nu metal ve stylu Linkin Park. Zazní na konci filmu a vyšla i jako samostatný klip.

Postprodukce doma Devět sportovců, přes čtyřicet natáčecích dní a výsledných devadesát devět minut znamenalo obrovské množství materiálu a stovky hodin ve střihu. Byl to náš první velký dokument celý in-house. Musel jsem se naučit míchat zvuk pro kino podle standardů, které jsem z YouTube neznal, a exportovat DCP, formát pro kinoprojekci. Tehdy to bylo složité, ale zvládli jsme to.

Premiéra, kterou si nikdo nezapsal Premiéru jsme měli v Olomouci v kině Metropol, kde Denisa studovala žurnalistiku. Studuje tam i řada budoucích režisérů, kteří v Metropolu promítají studentské filmy. Paní provozní si myslela, že jsme jedni z nich, a zapomněla si promítání zapsat. Nakonec byla sama překvapená: sál s kapacitou 533 míst byl plný, přišlo kolem pěti set diváků, a přidávali jsme reprízy. Pozvali jsme novináře, kteří napsali velmi pozitivní články, a získali jsme distributora. Začali jsme v jednosálových kinech s besedami. Některá byla vyprodaná i opakovaně, v menších městech třeba jen z poloviny nebo čtvrtiny. Na Mezinárodním festivalu outdoorových filmů v roce 2016 jsme získali třetí místo v hlavní kategorii a zvláštní cenu CzechTourism za nejlepší film. Díky tomu se film dostal do dalších kin a nakonec ho koupila Prima Zoom, která ho k narozeninám stanice uvedla v hlavním vysílacím čase. Na ČSFD má dnes 77 procent z více než 240 hodnocení.

Film o dospívání Gravitation je o sportovcích, ale jeho poselství platí pro jakoukoliv životní cestu. Je o dospívání, a my jsme tehdy sami dospívali. Příběhy začínají ve škole a v dětství, pokračují láskou ke sportu, budováním zázemí a neúspěchy a končí absolutním úspěchem, který představuje Libor Podmol jako vítěz X Games. Ke konci se příběhy propojují, protože se sportovci navzájem znají. Na promítání občas přišel někdo, komu film pomohl z těžkého období. Pamatuju si matku s dcerou, pro kterou byl film v nejtěžší době velkou oporou. To je ta nejlepší odměna, jakou může tvůrce dostat. Psychicky to pro mě bylo náročné. Musel jsem se neustále motivovat a zároveň jsem zachycoval věci, které se těžko snáší. Když s lidmi trávíte tolik času, máte o ně strach. Jsem pyšný na to, kam se film dostal. A co by si ještě zasloužil? Poslat do světa na festivaly. I když vyšel v roce 2015, jeho obsah nezestárne.